German Italian Friendship

V: Prosím vás příteli, má úcta!

W: No, proč prosím vás, když vaše úcta, to je přece zbytečný utrácení energie na uctivosti v dnešních časech.

V: Možná, možná, ale já si nebyl jist, že jste to vy, víte… vy jste obvykle takový bledý jako sejra. Tedy nechci říci jako Liptovský sýr, protože Liptovský sýr je teď nejedlý.

W: Ano, já vím, protože on je otrávený, že je samostatný. On musí jaksi smrdět. jak mu Tuka poručí a ne, jak se mu chce.
V: Ani jsem o tom nevěděl, což nechme sýr konečně. Pročpak jste tak opálen, vy jste tak černý, že jsem vás ani nemohl poznat.
W: Hehe, já byl na jihu, hehe.
V: Aha aha, Florida, Mississippi, Missouri, Virginie...
W: No, Itálie.
V: V Itálii?
W: V Itálii.
V: Ale, chudáku, to vás lituju.
W: Vy jste se zbláznil, proč mě litujete, jakto? Já jsem se měl jak bůh, člověče! Slunce, voda, vzduch, hory, lesy, moře a… no, já jsem ztloustl.
V: Ale, vy jste čistě propagandista, pane. Já pochybuju, že je tam jídla dost. Já pochybuju, já pochybuju...
W: Tedy, vy jste skutečný propagandista. Tedy, já jedu z Itálie a já vám tady povídám, že je tam jídla dost. Hory makarónů, moře vína, …., a všeho dost. Zelenina, rajský jablíčka, káva, čaj, likéry, nemocnice jsou plný, všeho dost.
V: Nemocnice plný?
W: Jo.
V: Přesto, že je válka?
W: Právě proto, že je válka!
V: Lžete.
W: Nelžu.
V: Lžete!
W: Nelžu!
V: Tak moment, koukejte se, tady já mám dopis, vidíte ten dopis? Dopis z Itálie. Propašovanej. Ne-cen-zurovanej dopis. A co je v něm? Slyšte a čtěte sám, prosím, tady: nemáme co jíst, mouka, maso a zelenina je k dostání jen za drahý peníze přes kruté tresty, které jsou na keťasování. Morálka je

chabá, lid má obavy o budoucnost. Kriminály jsou plné a tržnice prázdné. Ale musíme věřit, že vůdce se nikdy nemýlí.
W: A kdo vám to psal?
V: Jeden známej Ital. Jméno nepovím.
W: No, Ital, Talián, tím se všecko vysvětluje! Já jsem přece neříkal, že tam je všeho dost pro Taliány. Já říkal, že je tam všeho dost. Pro Němce, pochopitelně. Němci, tedy německý vojsko v Itálii, ty mají všeho dost. Ty si pletou punčochy z makarónů, člověče.
V: Ale dejte pokoj, prosím vás. Jakpak to pletou, to by mě zajímalo, z makarónů punčochy? Hladce nebo obrace?
W: Jak to myslíte, hladce? Tedy, kdo hladce a kdo obrace?
V: No říkal jste tedy, že němečtí vojáci?
W: No, totiž Němci hladce, Taliáni obrace… obrať se, to je vůbec italské vojenské heslo. Jakmile vidí nepřítele, nebo tak, tak: obrať se. A už jdou domu.
V: Aha. To je zajímavý.
W: Kdežto tedy, ty tam zase postupují Němci dost hladce, tedy. No, ale vy asi nevíte tedy, že vypuklo obrovský německo-italský přátelství.
V: No, to mi tedy uniklo.
W: No, ale to nemáte ponětí. Znáte Itálii?
V: No, trochu tedy. V sedmatřicátém roce jsem tam byl.
W: No, to by jste tedy nepoznal. Byl tam tenkrát nějakej ruch turistickej?
V: O, ano, dost cizinců.
W: Tak to nic není. Dříve cestovali cizinci, ale teďka cestujou Taliáni sami. Dožrali se, a řekli si, že budou cestovat sami a to byste pane koukal, jak na to vyzráli. To víte, že díky organizaci, výchově a vlivu fašistické strany...
V: Duce! Duce! Duce! Duce!
W: Co to říkáte? Co to říkáte?
V: Ale já si nemůžu pomoct, ze mě to jde ven zrovna. A víte, jak já slyším o fašistech, já jsem pokrokář přece, já musím jít s pokrokem.
W: Tak si to nechte. Kde jsem přestal?
V: No, říkal jste něco zrovna, že díky vlivu fašistické strany...
W: Duce! Jo, to jste říkal vy, no tak… tedy díky vlivu výchovy fašismu všichni Italové cestujou teďka do dálné ciziny na CIZÍ útraty.
V: Ale, na cizí útraty? A prosím vás, na čí?
W: No tedy, to je ten geniální nápad. Na anglické útraty. Tedy, oni se převléknou za vojáky, jdou na frontu a tam se nechají od Angličanů hromadně zajmout. A oni je pěkně odvezou, pěkně na svých

vlastních anglických lodích za své peníze do Indie a do Kanady a Taliáni pěkně vidí kus světa a nestojí je to ani centezimo, haha.
V: No prosím, já už jsem o tomhletom slyšel, ale nevěřil jsem tomu. Teď, když mi to říkate vy, to je ovšem jiná káva. A oni prej v tý dálný cizině, jsem slyšel, žijou Taliáni pěkně pohromadě, a bylo mi řečeno, že za ostnatým drátem.
W: Jojo, aby je ti domorodí divoši zbytečně neobtěžovali o podpis.
V: O podpis?
W: O podpis. Cožpak nevíte, že jsou Italové nejrychlejší armáda světa? Oni vůbec než začnou bojovat, jsou zajatý.
V: Ale, to tedy potom už nikdo není v Itálii, když jsou všichni Taliáni v cizině.
W: To je na tom právě to nejdojímavější. Tedy Němci, německé vojsko, aby nebyla Itálie tak prázdná, honem přišli a obsadili Itálii. Pane, všecky města teď jsou plný SS, SA, Gestapa, jen aby to bylo plný.
V: No to je ale opravdu tedy pozornost. Já jsem slyšel, že prej Taliáni to mají rádi. Je to pravda?
W: Rádi? Nadšený jsou člověče. Představte si, že v Miláně, italští dělníci se tak rozněžnili, že objímali německé vojáky do té míry, že několik německých vojáků zůstalo ležet na dlažbě udušených. A to všecko jen ze samého nadšení.
V: No, to je dojemný opravdu. A pořád se to děje dál?
W: Už ne, už ne. Teďka když tedy pochoduje německé vojsko v nějakém italském městě, tak Taliáni zůstanou doma.
V: No to je dobře, to je moc dobře. Já jsem slyšel, že tak jako jsou temperamentní, víte, ty Italové, na Němce prej házeli květiny. A dokonce i jiný věci. Všecko co měli po ruce.
W: I kameny.
V: I šutry?
W: Jo, i šutry.
V: Němce to těšilo, pochopitelně, ale co naplat? Měli boule na hlavách.
W: Ale zase ty boule byly krásný. Zelený, červený a bílý. Tedy v italských barvách. No, je to Osa, prosím vás.